JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph.D., Mgr. Miroslav Hromada, Kladno^pozn*

I. Úvodem

Tři roky účinnosti některého procesního ustanovení jsou dobou, za kterou by měl být zřejmý jeho dopad na praxi. O úpravě § 114b OSŘ, zavedené do civilního procesu zákonem č. 30/2000 Sb. od 1. 1. 2001, to platí rovněž. Některé výkladové a jiné problémy s jeho aplikovatelností a připravovaná novela občanského soudního řádu,^pozn1 dotýkající se rovněž tohoto ustanovení, nás vede k vyjádření několika poznámek k této formě přípravy jednání. Příspěvek si neklade za cíl podat ucelený výklad § 114b OSŘ, chceme však poukázat na některé problémy,  s nimiž se praxe potýká.

II. Současná úprava a výkladové problémy

Příprava jednání, kterou soudce vede, by měla směřovat k takovému zjištění účastníky tvrzených právně významných skutečností, aby mohlo být rozhodnuto o věci pokud možno při jediném jednání (§ 114a odst. 1 OSŘ). Jednou z možností je výzva žalovanému k písemnému vyjádření k žalobním tvrzením.

Od 1. 1. 2001 má soud pro přípravu jednání k dispozici institut, jehož úkolem je zvýšením důrazu na procesní odpovědnost účastníka zejména zrychlit řízení. Dílem se tak děje, dílem však nejednotností ve výkladu některých částí uvedeného ustanovení právě naopak.

Rozhodovací praxe soudů dospěla k tomu, že výzva podle § 114b OSŘ by se měla použít v případě, kdy soud potřebuje pro řádnou přípravu jednání znát stanovisko žalovaného. Tato výzva je tak užitečným institutem při přípravě jednání, avšak na druhé straně má své limity, které vyplývají z její podstaty. Vzhledem ke stadiu řízení, kdy je výzva vydávána, je jejím prvotním účelem spíše zjištění, zda žalovaný vůbec usiluje o svoji obranu a zda uvádí alespoň jednu rozhodnou skutečnost na svoji obranu.^pozn2 Tato výzva však nevyloučí situace, kdy jsou až při jednání před soudem uplatněny relevantní skutečnosti, ačkoliv tyto byly stranám známy již v době, kdy se jednání připravovalo.^pozn3

Hlavní problémy, které v aplikovatelnosti spatřujeme, způsobuje výklad pojmů povaha věci, okolnosti případu, řádné vyhovění výzvě, dále jaké vylíčení rozhodujících skutečností způsobí nenastoupení fikce uznání závazku, jaké jsou předpoklady vydání výzvy podle § 114b odst. 2 OSŘ a určení soudních osob, které mohou takovou výzvu vydat. Zákonné předpoklady jsou jednak negativní,^pozn4 které nečiní větší výkladové problémy, a jednak pozitivní, přičemž výzvu lze vydat, vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu.

1. Povaha věci a okolnosti případu

Jde o pozitivní předpoklady, z nichž alespoň jeden by měl být naplněn, aby soud při přípravě jednání mohl učinit výzvu žalovanému ke kvalifikovanému vyjádření, která může vést až k nastoupení fikce uznání závazku (dle důvodové zprávy a výkladu praxe) či nevyvratitelné domněnce uznání závazku (dle teorie).^pozn5

Povahou věci je obvykle v odborné literatuře chápána typová, skutková či právní obtížnost, která sama o sobě vyžaduje kvalifikovanou přípravu jednání.^pozn6 Protože žádný uzavřený katalog vymezující takové typy sporů však neexistuje a ani existovat nemůže a není zatím dostatek judikatury vyšších soudů k této otázce, dochází přirozeně k různému výkladu. Soudci soudů I. stupně se často, v omezeném počtu věcí dotčených odvoláním, z rozhodnutí odvolacích soudů mnohdy odlišných podle různých krajů a nebo i senátů, dozvídají, zda věc je typově složitá či nikoliv. Kladou si tak otázky, zda povahu věci lze hodnotit shodně u každého typu sporu a konkrétní, kromě jiného, i skutkovou obtížnost daného sporu je třeba posuzovat jako okolnosti případu. Nebo zda typově stejné věci mohou vykazovat různou povahu. Tedy zda např. spor o plnění z úvěrové smlouvy je vždy povahou věci skutkově i právně jednoduchý (složitý) či podle dosud známých tvrzení žalobce v některých případech ano a jindy ne. Dospějeme-li např. k závěru, že žaloba o plnění z již zmíněné úvěrové smlouvy je typově jednoduchá, lze v konkrétním případě tvrzení žalobce o tom, že žalovaný před zahájením řízení u žalobce namítal, že smlouvu uzavřel např. v tísni, hodnotit jako povahu věci, která u jinak obvykle jednoduché věci vyžaduje kvalifikovanou výzvu, a nebo může jít o konkrétní okolnost případu podle § 114b OSŘ?

Okolnosti případu jsou obvykle v odborné literatuře vykládány jako skutečnosti doprovázející určitý konkrétní spor, který jinak nemusí být typově složitý po skutkové nebo právní stránce.^pozn7

Domníváme se však, že rozlišení pozitivních předpokladů pro vydání výzvy podle § 114b OSŘ na povahu věci a okolnosti případu směřovalo k vymezení předpokladů obecných pro každý typově stejný spor u prvního pojmu a všech konkrétních okolností, tedy i např. již ze žaloby zřejmou skutkovou složitost u jinak typově jednoduché věci, u druhého pojmu.^pozn8 Povaha věci by tak měla být stejná u každé typově stejné žaloby, např. o plnění z úvěrové smlouvy, z půjčky, žaloby o vyklizení bytu či nemovitosti, o vypořádací podíl ze zaniklého sdružení, o výživné nerozvedené manželky, o vypořádání společného jmění manželů apod. Tímto by se jednoznačně rozdělily předpoklady na ty, které jsou objektivní, z hlediska jednotlivých případů neměnné (povaha věci), a na ty, které závisejí na konkrétních vlastnostech konkrétní věci (okolnosti případu). Uvedené rozdělení by bylo významné pro formování soudní praxe, co se týče okruhu věcí, ve kterých nelze výzvu podle § 114b OSŘ vydat.

Neboť jak se jednotliví soudci (i odvolacích soudů) liší v pohledu na význam konkrétní skutkové a právní složitosti u typově stejných věcí, liší se ti soudci, kteří se domnívají, že každá věc o plnění z nějakého titulu, např. smlouvy, je typově stejná, v pohledu na to, zda konkrétní věc je typově jednoduchá či složitá. Někteří soudci tak vydávají výzvu podle § 114b OSŘ v řízeních o výživné manžela nebo zletilého dítěte, neboť povaha věci to dle nich vyžaduje, a jiní to nepřipouští. První argumentují např. tím, že řízení o výživné manžela je typově sice právně jednoduché, ale skutkově často složité např. při zjišťování majetkových poměrů účastníků. A má-li být rozhodnuto při jediném jednání a rychle [nečekat na marnou výzvu podle § 114a odst. 2 písm. a) OSŘ], je třeba postupovat podle § 114b OSŘ. Druzí říkají, že jde o věc typově, jak skutkově tak právně, jednoduchou, a užijí jiné způsoby přípravy jednání, např. prostou výzvu podle § 114a OSŘ, nebo předvolají účastníky k jinému roku v rámci přípravy jednání, případně jednání nařídí přímo bez zjištění tvrzení žalovaného před jednáním. Podobně odlišné pohledy mají soudci na výzvy u dalších typů věcí. Často jsou obchodní věci považovány jako skutkově a právně složitější než některé ostatní, mnohdy se však ukáže pravý opak.

Pro zmíněné výkladové nejasnosti tak soudce při přípravě jednání v určitých věcech zvažuje, zda použití výzvy paradoxně řízení neprodlouží o případné zrušení jeho rozsudku pro uznání, protože by nebyly splněny  podmínky pro vydání výzvy.

Snad i tento důsledek se pak promítá do názoru některých soudců, že usnesení o výzvě k vyjádření podle § 114b OSŘ je institutem přípravy jednání, kterou vede soudce, a je na něm, jak zajistí rychlé a hospodárné projednání věci se zachováním procesních práv účastníka. Užitím slova může tak dle názoru těchto soudců dal zákonodárce možnost soudu užít procesní postup podle § 114b OSŘ pro přípravu jednání; a pokud kvalifikovanou výzvu vydal a žalovaný se v jemu poskytnuté lhůtě nevyjádřil a bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání, neměl by odvolací soud přezkoumávat, zda vydání výzvy umožňovaly povaha věci nebo okolnosti případu, neboť posouzení toho, zda jsou dány, je úkolem výlučně soudce připravujícího řízení. Předmětem přezkumu by tak pouze zůstalo, zda povaha věci umožňuje uzavřít smír a zda by tento nebyl v rozporu s hmotným právem.^pozn9

2. Řádné vyhovění výzvě a vylíčení rozhodujících skutečností

Aplikační nejasnosti mohou nastat zřejmě jen při posouzení případů, kdy se žalovaný vyjádří jen stručně, že nejsou pravdivá žalobcova tvrzení, že nedisponuje dostatkem prostředků k úhradě apod. Domníváme se, že vyjádření žalovaného musí být tzv. kvalifikované, žalovaný se musí vyjádřit řádně a vylíčit rozhodující skutečnosti.

Nepostačí tedy jakékoliv vyjádření žalovaného. Žalovaný musí tvrdit skutečnosti, se kterými, budou-li prokázány, lze spojit právně relevantní důsledky pro rozhodnutí ve věci. Bude-li tedy žalovaný poukazovat jen na svou špatnou finanční situaci, bude tuto skutečnost např. soud posuzovat toliko podle § 160 OSŘ při určení lhůty k plnění povinnosti uložené rozsudkem pro uznání. Uvede-li např. pouze, že tvrzení žalobce nejsou pravdivá, a neuvede proč, případně uvede, ale tato tvrzení, i kdyby byla prokázána, nebudou moci přivodit relevantní důsledek pro rozhodnutí ve věci, nastane fikce uznání a soud rozhodne rozsudkem pro uznání podle § 153a OSŘ.

3. Výzva podle § 114b odst. 2 OSŘ

Podle § 114b odst. 2 věta prvá OSŘ usnesení podle odst. 1 může být vydáno, i když soud o věci rozhodl platebním rozkazem.

Praxe se lišila v pohledu na předpoklady, za jakých lze vydat usnesení o výzvě ke kvalifikovanému vyjádření podle § 114b odst. 2 OSŘ. Odvolací praxe některých soudních krajů se ustaluje v závěru, že při výzvě podle § 114b odst. 2 OSŘ není nutné, aby byly splněny předpoklady pro výzvu podle odst. 1. Tedy např. i když ani povaha věci ani okolnosti případu takovou výzvu nevyžadují, je-li tato výzva spojena s platebním rozkazem, a lhůta k vyjádření počne běžet až ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu, lze ji vydat bez dalšího. Tento výklad považujeme za účelový. Domníváme se, že je-li vydán platební rozkaz spojený s výzvou podle § 114b odst. 2 OSŘ,^pozn10 je nutné, aby byly naplněny nejen negativní, ale rovněž pozitivní předpoklady pro její vydání podle odst. 1. Bylo by v rozporu s účelem celého ustanovení, aby posuzování předpokladů v odst. 1 bylo obcházeno, jsou-li podmínky pro vydání platebního rozkazu, výzvou podle odst. 2.

Soudní praxe rovněž řešila otázku, zda platební rozkaz a usnesení podle § 114b OSŘ mohou být pojaty do jedné listiny, a zodpověděla ji kladně,^pozn11 což je dle našeho názoru správné, neboť v jedné listině má žalovaný chronologický návod, jak postupovat, aby zabránil negativním důsledkům. Vyskytují se však i opačné názory vycházející z přesvědčení, že toto uspořádání je nepřehledné a žalovaný se spokojí pouze se sdělením, že se platební rozkaz ruší podáním odporu a ostatnímu textu již nevěnuje pozornost.

4. Soudní osoby oprávněné vydat usnesení podle § 114b OSŘ

Praxe dospěla k závěru, že usnesení může vydat pouze předseda senátu, nikoli vyšší soudní úředník,^pozn12 který ale naopak může vyzvat k odstranění vad žaloby nebo vydat platební rozkaz, jehož důsledky mohou být stejně závažné. Oba tyto případy předpokládají, že vyšší soudní úředník provede právní analýzu věci. Proto se domníváme, že při současném postavení vyššího soudního úředníka, při požadavcích na jeho vzdělání, by bylo vhodné, aby i tento byl oprávněn výzvu podle § 114b OSŘ vydat, zejména když je často praktické spojit tuto výzvu s platebním rozkazem. K takovému oprávnění je ovšem třeba změny zákona č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících.

III. Připravovaná novelizace občanského soudního řádu

Připravovaná novelizace občanského soudního řádu s předpokládanou účinností od 1. dubna 2005 by se měla dotknout, kromě významného zásahu do systému neúplné apelace^pozn13 a např. úpravy předběžných opatření, rovněž přípravy jednání a úkonů soudu, činěných během přípravy jednání. Novela by měla v této části pozměnit zejména úpravu § 114a OSŘ a přinést nový § 114c OSŘ.^pozn14

Jak jsme zmínili v úvodu, úprava výzvy k vyjádření přinesla určité zefektivnění přípravy jednání soudem a může přispět ke zrychlení řízení. Jde však o institut, který má své hranice a do jisté míry tzv. otevírá cestu pro další kroky. Příprava jednání není upravena v občanském soudním řádu zcela komplexně a nedostatky této úpravy si zřejmě uvědomil i zákonodárce při přípravě svým rozsahem významné novely občanského soudního řádu, která se částečně dotýká i přípravy jednání. Domníváme se však, že novela v části týkající se přípravy jednání nevyužívá nabízenou šanci ke zpřehlednění a zefektivnění přípravy jednání a může přinést spíše opačný účinek.

Novela rozvíjí stávající úpravu a uvádí výčtem možnosti postupu soudu při přípravě jednání, které však umožňuje již stávající úprava. V novém § 114c OSŘ pak může zřejmě způsobit určité výkladové problémy. Především pak ale, jak se domníváme, nepřináší ten potřebný další krok, k němuž § 114b OSŘ a zkušenosti s jeho aplikací otevřely cestu, tj. krok k větší možnosti koncentrace řízení rozhodnutím soudu, o níž se zmíníme dále.

Novela zavádí do § 114a OSŘ další specifikaci možných úkonů soudu, pro které má soud již nyní dostatečný prostor v demonstrativním výčtu opatření v § 114a odst. 2 OSŘ. Nově zaváděné možnosti soudu vyžádat si zprávu o skutečnostech, které mají význam pro řízení a rozhodnutí (§ 128 OSŘ), stejně jako ustanovit znalce, jsou-li splněny podmínky podle § 127 OSŘ, jsou úkony, pro které měl soud prostor již nyní. Podle § 114a odst. 2 písm. d) OSŘ může předseda senátu činit jiná vhodná opatření za účelem přípravy jednání tak, aby mohlo být rozhodnuto zpravidla při jediném jednání. Nová úprava navíc u možného znaleckého posudku odkazuje na podmínky § 127 OSŘ, tedy lze jej nařídit opět jen po slyšení účastníků. Ke slyšení účastníků by dle zákonodárce zřejmě měl přispět, mimo jiného, nově zaváděný § 114c OSŘ, dávající prostor k předvolání účastníků za účelem přípravy jednání.

Současná úprava § 114a odst. 2 písm. d) OSŘ umožňuje předsedovi senátu již nyní předvolat k soudu účastníky(a) v rámci přípravy jednání k tzv. jinému roku či roku mimo jednání, jak bývá často označován. Soudci si za dobu účinnosti novely občanského soudního řádu od ledna 2001 ověřili, že mnohdy je takový rok velmi účelný. Soud se pokusí o smírné vyřešení věci, vyjasní si s účastníky skutečnosti, které jsou mezi nimi nesporné, skutečnosti, které zůstávají spornými, vyzve je k označení důkazů. Činí tedy kroky k tomu, aby mohlo být rozhodnuto při jediném jednání. Lze dospět k závěru, že rovněž může dojít ke „slyšení“ účastníků pro případ eventuálního nařízení znaleckého posudku ještě před prvním jednáním. Soudci často pociťují jako nedostatek, že nemohou vyzvat účastníka ke skutkovým tvrzením a případně k plnění důkazní povinnosti s relevantním následkem v případě nevyhovění výzvě a poskytnutému poučení jako u § 118a OSŘ, jehož důsledky byly významné jen při jednání. Zákonodárce tuto možnost poskytuje nyní v připravované novele, ale způsobem, který může přivodit výkladové problémy. Ve větě za středníkem u § 114c OSŘ, upravující tento „jiný rok“, pouze odkazuje na to, že § 118a zde platí obdobně. Znamená to, že neoznačí-li účastník např. potřebné důkazy nebo nedoplní-li tvrzení např. do prvního jednání, nebude je už moci u prvního jednání označit?

Podle připravovaného § 114c OSŘ, ukazuje-li se, že postupem podle § 114a odst. 2 a § 114b OSŘ nemůže být jednání připraveno tak, aby bylo možné rozhodnout při jediném jednání, předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž se takový postup jeví neúčelným, předvolá k soudu účastníky řízení a jejich zástupce. Jak uvedeno výše, k podobnému roku (§ 114c používá termín úkonu) lze účastníky předvolat již nyní podle § 114a odst. 2 písm. d) OSŘ. Předseda senátu účastníky nevolá, jestliže se takový postup jeví neúčelným. A konečně, při výkladu první věty připravovaného § 114c OSŘ se domníváme, že úprava „předvolá účastníky a jejich zástupce“ působí rozpor se stávajícím označováním úkonů soudů ve vztahu k účastníkům. Soud jedná s účastníky, předvolává účastníky atd. Je-li účastník zastoupen, občanský soudní řád takové situace dostatečně řeší. Nebude tedy moci soud předvolat podle § 114c OSŘ jen zástupce účastníků? Často právě v nalézacím řízení sporném je účelné, směřuje-li takový úkon soudu, poučení apod. k zástupcům účastníků.

V další větě připravovaný § 114c OSŘ ukládá předsedovi senátu, aby poskytl účastníkům a jejich zástupcům při tomto úkonu potřebná poučení, pokusil se o smírné vyřízení věci a vyzval je, aby splnili své procesní povinnosti, zejména aby do protokolu doplnili svá skutková tvrzení a návrhy na provedení důkazů. Opět lze zmínit, že již stávající § 114a odst. 2 písm. d) OSŘ umožňuje soudu učinit vše uvedené a soudci tuto možnost využívají tam, kde se to jeví účelným. Novela neuvádí možné důsledky pro případ, že účastník nesplní povinnosti, o kterých byl poučen.

V návaznosti na úpravu § 114c OSŘ, podle které se soud pokusí o smírné vyřízení věci, dochází rovněž k zásadní úpravě § 99 odst. 1 OSŘ, kdy podle druhé věty tohoto ustanovení mj. při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřízení věci. Domníváme se, že jde o zásadní průlom do úpravy poučovací povinnosti soudu,^pozn15 neboť novou úpravu nelze vykládat jinak, než že předseda senátu např. při úkonu podle § 114c OSŘ, případně u roku podle § 114a OSŘ, k němuž účastníky předvolá, a při pokusu o smír, poskytne účastníkům zásadní hmotněprávní poučení. Soud účastníky poučí, podle kterých hmotněprávních norem (právní úpravy) bude věc posuzována. S ohledem na tuto úpravu, příp. známá rozhodnutí či stanoviska, účastníku vysvětlí, zda je pravděpodobné, že ve věci uspěje či nikoliv. Žalovanému vysvětlí, jak se posuzuje např. náhrada škody, kterou jako obranu uvedl v odporu do platebního rozkazu, posoudí účelnost takové obrany, podle situace účastníkům doporučí smírné vyřešení sporu... Jde o zásadní průlom do současné koncepce poučovací povinnosti a soud se s novou úpravou nebude moci podle nás vyrovnat jinak, než že účastníky seznámí s dílčím hmotněprávním závěrem získaným z uvedených tvrzení a předložených důkazů, se kterým účastníky seznámí (dle připravované novely s nimi věc probere). Netroufáme si tvrdit, zda jde o krok špatným či správným směrem. Zřejmě dojde k urychlení řízení. Domníváme se ale, že připravovaná novela § 99 odst. 1 OSŘ nevychází z dosavadní koncepce civilního procesu, úkonů soudu, přípravy jednání, jednání a zejména poučovací povinnosti.

IV. Závěrem

Praktické zkušenosti s aplikací § 114b OSŘ a dalších ustanovení upravujících přípravu jednání jasně ukázaly, že šlo o krok správným směrem. Praxe však vykládá současnou úpravu různě a snad s vyšším důrazem na ochranu procesních práv účastníka oproti jeho procesní odpovědnosti, než byl dle důvodové zprávy původní záměr zákonodárce. Připravovaná novelizace naopak procesní odpovědnost účastníka zvyšuje, avšak dílem dává soudu možnosti přípravy jednání, které již nyní má, a tak činí způsobem, který je v kontrastu s dosavadním systémem civilního procesu, zejména poučovací povinností.

Zajímavé je srovnání této nové úpravy s úpravou v německém občanském  soudním řádu (ZPO),^pozn16 který je svou koncepcí v některých aspektech blízký našemu občanskému soudnímu řádu, když navíc máme za to, že i novela zavádějící § 114c OSŘ se jím, byť dílčím způsobem, inspirovala. Zjednodušeně lze říci, že podle ZPO může soud při přípravě jednání nařídit buď ústní předprojednání žaloby, kdy poté určí lhůtu pro žalovaného, aby se vyjádřil k určitým rozhodným skutečnostem, a lhůtu pro žalobce k reakci na toto vyjádření. Ke skutečnostem tvrzeným po uplynutí těchto lhůt soud zásadně nepřihlíží. Nebo může vést soudce písemnou přípravu jednání, kdy žalovaného vyzve, aby se v první lhůtě vyjádřil, zda se vůbec hodlá proti žalobě bránit, přičemž nevyjádří-li se, může soud na návrh žalobce rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.

Domníváme se, že správnou cestou je umožnění soudu v nalézacím řízení sporném koncentrovat řízení. Uvedená novela tímto směrem vykročila, ale pak jakoby zůstala rozpačitě stát v půli cesty. Sama úprava nového § 114c OSŘ předpokládá, že jsou zde závažné překážky pro to, aby mohlo být řízení řádně připraveno. Domníváme se, že již nastal čas, aby se dosavadní soudcovská koncentrace, tak jak je upravena v § 118c OSŘ, změnila způsobem, že by o ní mohl rozhodnout předseda senátu i bez návrhu účastníka. Bylo by vhodné, kdyby taková úprava koncentrace řízení navazovala na základy položené novým § 114c OSŘ, kdy soudce by mohl při roku mimo jednání, poté, co by si se stranami ujasnil jejich sporná a nesporná tvrzení, vyhlásit usnesením termín, do kterého by byl žalovaný povinen uvést rozhodné skutečnosti k tvrzením žalobce a termín, do kterého by mohl žalobce na toto podání žalovaného reagovat. Ke skutečnostem tvrzeným později by soud zásadně nepřihlížel.

Příspěvek byl též publikován v .


Poznámky pod čarou:
* Autoři jsou soudci Okresního soudu v Kladně.
1) Dne 13. 1. 2005 byl prezidentovi republiky doručen k podepsání zákon, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Tento původně jako návrh skupiny poslanců byl v Poslanecké sněmovně PČR projednáván jako tisk 643. (Redakční poznámka: Prezident republiky tento zákon podepsal dne 20. 1. 2005)
2) Podrobněji např. Macur, J. Rozsudek na základě fikce uznání nároku podle ustanovení § 114b OSŘ. Bulletin advokacie, 2002, č. 2, s. 28.
3) Podobně Dr. Lutz Strohn. Zpráva o výsledcích analýzy českého občanského soudního řádu, http://extranet.justice.cz.
4) Výzvu nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 OSŘ), a ve věcech uvedených v § 118b a § 120 odst. 2 OSŘ.
5) Podobně Winterová, A. a kol. Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou. Praha : Linde, 2003, s. 202 nebo Macur, J. op. cit. sub 2.
6) Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha : C. H. Beck, 2003, s. 413.
7) Tamtéž.
8) K tomuto výkladu nás vede i text důvodové zprávy k zákonu č. 30/2000 Sb.: „... uložení této povinnosti předpokládá, že to vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu (např. její skutková či právní obtížnost)...“.
9) Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2040/2002,
sp. zn. 33 Odo 220/2004, nutné je však na straně druhé zmínit i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 296/2003, dle kterého, je-li žaloba zjevně bezdůvodná, neodůvodňuje povaha věci ani okolnosti případu vydání výzvy podle § 114b OSŘ. Podle našeho názoru však výzva podle § 114b OSŘ není v těchto případech možná proto, že by nebylo možné schválit takový smír pro rozpor s hmotným právem.
10) V praxi jsou užívány tzv. vzory občanského soudního řádu vydané v Instrukci Ministerstva spravedlnosti ze dne 1. 2. 2002, č. j. 514/2001-Org., a to č. 87 pro výzvu podle odst. 1 a č.107 podle odst. 2.
11) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1739/2003.
12) Např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1839/2003.
13) Chystaná novela občanského soudního řádu by měla významně omezit možnosti zrušení prvostupňového rozhodnutí odvolacím soudem při rozhodování o podaném odvolání.
14) Znění připravovaného § 114c OSŘ:
„(1) Ukazuje-li se, že postupem podle § 114a odst. 2 a § 114b nemůže být jednání připraveno tak, aby bylo možné věc rozhodnout při jediném jednání, předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž se takový postup jeví neúčelným, předvolá k soudu účastníky řízení a jejich zástupce. Při tomto úkonu jim poskytne potřebná poučení, pokusí se o smírné vyřízení věci a vyzve je, aby splnili své procesní povinnosti, zejména aby do protokolu doplnili svá skutková tvrzení a návrhy na provedení důkazů; § 118a zde platí obdobně. Je-li to potřebné, uloží jim, aby nejpozději při jednání splnili v zájmu dosažení účelu řízení další procesní povinnosti.
(2) Odstavec 1 neplatí, jsou-li splněny podmínky k tomu, aby o věci mohlo být rozhodnuto bez nařízení jednání.“
15) Více např. Horák, P., Hromada, M. Poučovací povinnost soudu I. stupně v nalézacím řízení sporném. Právní rozhledy, 2003, č. 10, s. 487.
16) Zivilproceßordnung, procesní řád civilní, přístupný např. na http://www.bundesregierung.de.