Jestliže jsme výše připustili možnost smluvně nahradit jednoho z účastníků smlouvy účastníkem jiným, pak můžeme položit také otázku, má-li takový postup svá omezení. Zejména je otázkou, lze-li cedovat jakoukoliv smlouvu, je-li možná cese jen části smlouvy (a pokud ano, jak musí být tato část vymezena), v jaké fázi plnění smlouvy ještě lze smlouvu cedovat apod. Připustíme-li možnost smluvního nahrazení subjektu smlouvy, pak zřejmě nebude důvod vylučovat jakékoliv smluvní typy (či smlouvy nepojmenované) z okruhu smluv, u nichž je takový postup možný. Stejně tak jako lze postoupit pouze část pohledávky či převzít pouze část dluhu, bude určitě možné (připustíme-li tuto možnost obecně) také cedovat pouze část smlouvy. A rovněž patrně nebude právně významné, byla-li již smlouva částečně splněna či nikoliv (pokud by však byla smlouva splněna zcela, způsobilá k cesi by samozřejmě nebyla). Jako příklad si vezměme výše zmíněnou smlouvu o dílo týkající se zhotovení stavby. Bude-li část stavebních prací již provedena, zřejmě tím nebude vyloučena cese takto částečně splněné smlouvy v tom smyslu, že nově nastupující zhotovitel dílo dokončí a obdrží cenu díla za jeho provedení. Při převzetí práv a závazků z částečně splněné smlouvy samozřejmě vznikne celá řada dalších otázek týkajících se rozdělení ceny díla (dosavadní zhotovitel již mohl inkasovat zálohu na cenu díla, mohl obdržet část ceny díla odpovídající již poskytnutému plnění, část ceny díla může být blokována coby tzv. zádržné apod. a pak by byl otázkou podíl obou zúčastněných zhotovitelů na ceně díla), záruky za jakost díla (může být sporné, má-li nést odpovědnost ze záruky za jakost pouze nově nastupující zhotovitel nebo oba zhotovitelé společně či každý z nich pouze v rozsahu jimi zhotovené části díla apod.), odpovědnosti za vady díla, nároků z odpovědnosti za protiprávní jednání (např. z porušení smlouvy) apod.

Jestliže připustíme možnost cese smlouvy a v návaznosti na to logicky i cesi části smlouvy nebo částečně splněné, resp. částečně nesplněné smlouvy, pak je kupř. též otázkou, je-li možné cedovat smlouvu o dílo, jestliže dílo již bylo řádně provedeno, předmět díla předán objednateli a jím řádně zaplacen, jestliže však nadále přetrvávají některá práva ze smlouvy. Uvedené se může týkat třeba práv ze záruky za jakost díla smluvně převzaté zhotovitelem. Domnívám se, že i v takovém případě nelze dojít k jinému závěru, než že cese i takové smlouvy musí být možná, i když by se předmětem převodu stalo v podstatě jen právo ze záruky za jakost.

Na druhé straně si lze představit situaci, kdy smlouva o dílo sice byla uzavřena, avšak žádný z účastníků dosud neposkytl druhé smluvní straně žádné plnění. Jestliže předmět díla lze plnit po částech, pak patrně také nebude vyloučena částečná cese smlouvy o dílo spočívající v tom, že nový zhotovitel převezme závazek ke zhotovení pouze části předmětu díla (např. pouze některých stavebních objektů), ale že tento závazek bude jinak plnit v celém rozsahu práv a povinností vyplývajících ze smlouvy. Smlouva tak bude „kvantitativně“ rozdělena s tím, že každý ze zhotovitelů provede určitou část díla v režimu práv a povinností upravených původní smlouvou o dílo. Stejně jako v předchozím případě však i takové „rozdělení“ smlouvy vyvolá celou řadu problémů, které bude nutné vyřešit (např. otázku součinnosti obou zhotovitelů při provádění díla na jednom staveništi, technologické návaznosti jednotlivých kroků při provádění díla, opět otázka rozdělení ceny díla, záruky za jakost atd.). Nelze však vyloučit ani sjednání takových účinků cese, kdy po cesi smlouvy budou oba zhotovitelé zavázáni objednateli k provedení díla solidárně. V takovém případě bude především na zhotovitelích, aby všechny možné eventuality upravili dohodou mezi sebou, neboť věřitel bude v rámci jejich pasivní solidarity oprávněn požadovat splnění závazku a provedení díla na kterémkoliv z nich.

Z důvodu nemožnosti předmětu plnění (event. z důvodu nedovolenosti) však zřejmě nebude možné cedovat takovou část smlouvy, která nebude z hlediska kvalitativního tvořit funkční celek ve smyslu určité ohraničenosti předmětu plnění. Pokud by nový zhotovitel vstupující do práv a povinností dosavadního zhotovitele nepřevzal závazek k dokončení díla nebo k provedení určité části díla a hodlal namísto toho převzít např. pouze některá z práv či povinností netýkajících se bezprostředně závazku k provedení díla a práva na zaplacení ceny díla, bude se patrně jednat o ujednání neplatné právě pro nemožnost takto převzatého vedlejšího závazku k plnění.

Je rovněž otázkou, existuje-li v rámci cese smlouvy určité „subjektové omezení“, jinak řečeno, je-li možné cedovat smlouvu bez ohledu na povahu účastníků cese (tzn. jde-li o podnikatele či nepodnikatele, fyzickou či právnickou osobu apod.). S ohledem na zásadu rovnosti účastníků občanskoprávních vztahů zakotvenou v § 2 odst. 2 ObčZ je podle mého názoru na uvedenou otázku nutno odpovědět tak, že cese smlouvy musí být zásadně možná bez ohledu na povahu subjektů účastnících se cese. Jistě však existují četná omezení – ať už vyplývající z povahy cesí dotčeného závazkového vztahu nebo přímo ze zákona, která budou v konkrétním případě uskutečnění cese vylučovat. Tak tomu bude kupř. tehdy, bude-li předmětem smlouvy plnění omezené toliko na osobu věřitele či dlužníka (§ 579 ObčZ). Stejně tak tomu bude např. v oblasti veřejných zakázek, kdy je nepochybné, že smlouvu uzavřenou v procesu zadávacího řízení nebude možno cedovat, i kdyby zadavatel s takovým postupem jakkoliv souhlasil. Takový postup by totiž v podstatě popíral smysl a účel právní úpravy zadávání veřejných zakázek.

Další obtíže mohou vznikat v případech, kdy jeden z účastníků cese je podnikatelem a druhý nikoliv. Může se totiž např. stát, že smlouva uzavřená v režimu obchodního zákoníku bude cedována na subjekt, který není podnikatelem. Přitom není rozhodující, jedná-li se o smlouvu již částečně splněnou či o smlouvu, z níž dosud žádný závazek splněn nebyl. Roli nebude hrát ani to, zda je obchodněprávní režim smlouvy založen zákonem anebo podřízen úpravě obchodního zákoníku dohodou stran. Bude-li se totiž jednat o volbu obchodního zákoníku dohodou stran (§ 262 odst. 1 ObchZ), pak ujednání o podřízení závazku režimu obchodního zákoníku bude možné považovat za součást cedované smlouvy, v důsledku čehož bude volbou režimu obchodního zákoníku vázán i subjekt vstupující do závazkového vztahu namísto dosavadního účastníka. Z § 261 odst. 1 ObchZ pak vyplývá, že pro povahu závazkového vztahu je určující stav k okamžiku vzniku takového závazku, takže případná pozdější cese smlouvy podřízené obchodnímu zákoníku na nepodnikatele by na charakteru závazkového vztahu patrně také nic nezměnila. Je však otázkou, zda by se ve zmíněném případě např. neuplatnila právní úprava týkající se ochrany spotřebitele (§ 51a a násl. ObčZ). Domnívám se, že tomu tak je a že důsledkem této skutečnosti by mohla být určitá modifikace, resp. ne účinnost některých smluvních ustanovení jsoucích např. v rozporu s normami zakazujícími některá smluvní ujednání (např. § 56 ObčZ). Po cesi dosud nesplněné smlouvy by se totiž účastník smlouvy, který není podnikatelem, stal osobou, která ve smyslu § 52 odst. 3 ObčZ při plnění smlouvy „nejedná v rámci své obchodní nebo podnikatelské činnosti“, a splňoval by tedy definiční znaky spotřebitele stejně jako by druhá smluvní strana splňovala definiční znaky dodavatele (§ 52 odst. 2 ObčZ).

Stranou nelze ponechat ani situace, kdy v důsledku cese smlouvy se z cedované smlouvy stane smlouva s mezinárodním prvkem. Může jít o případy, kdy účastníkem smlouvy původně uzavřené mezi tuzemskými subjekty se cesí stane subjekt se sídlem v zahraničí nebo cizí státní příslušník. I když širší úvahy na toto téma by určitě přesáhly skromné zaměření tohoto příspěvku, lze říci alespoň tolik, že strany patrně nebudou moci nově vzniklý stav jednoduše pominout a že budou nuceny vypořádat se přinejmenším s otázkami týkajícími se rozhodného práva, kterým se bude jejich závazkový vztah nadále řídit, a s otázkami týkajícími se pravomoci justičních orgánů při řešení případných sporů vyplývajících z cedované smlouvy. Řada problémů může být samozřejmě odstraněna předem, budou-li jim účastníci cese věnovat pozornost např. již v rámci cese smlouvy (může jít o dohodu o volbě práva, sjednání prorogační úmluvy, rozhodčí doložky apod.).

 

Závazky vznikající ze smlouvy, která se následně stane předmětem cese, mohou samozřejmě být také zajištěny. Jedná se především o zajištění peněžitých závazků vyplývajících ze smlouvy, ale v úvahu samozřejmě přichází i zajištění závazků nepeněžitých (např. závazku k řádné-mu dokončení díla). V takovém případě by mělo být posouzeno, jak budou zajišťovací instrumenty cesí smlouvy dotčeny, a to zvláště tehdy, jestliže konkrétní zajištěná pohledávka dosud nevznikla.⁵ Řadou zajišťovacích instrumentů (zástavním právem, ručením) lze zajistit i budoucí pohledávku. Jestliže tedy bude uzavřena určitá smlouva a budoucí pohledávka z této smlouvy bude zajištěna např. zřízením zástavního práva nebo ručením, je otázkou, bude-li možné, aby při cesi takové smlouvy došlo k přechodu zajišťovacích práv z původního účastníka smlouvy, v jehož prospěch bylo zajištění budoucí pohledávky zřízeno, na nového účastníka. Platná právní úprava totiž počítá pouze s dispozicemi s existujícími pohledávkami jakožto právy na peněžitá či nepeněžitá plnění, s nimiž jsou případně spjata další práva včetně akcesorických zajišťovacích práv. V případě cese smlouvy, z níž dosud žádná pohledávka nevznikla, byť již existuje její zajištění, je otázkou, zda právo z takto existujícího zajištění, které dosud není vázáno na konkrétní zajišťovanou pohledávku, může být v rámci cese smluvně převedeno na jiný subjekt. Zde samozřejmě opět narážíme na absenci právní úpravy, a pokud by toto řešení mělo mít nějaké východisko, pak by patrně bylo nutno opět sáhnout po analogii zřejmě s § 524 a násl. ObčZ a dovodit, že na budoucí zajištěnou pohledávku je nutné pohlížet jako na pohledávku již existující a že z tohoto důvodu bude zajištění sledovat právní osud budoucí pohledávky.⁶ Strana, na niž je smlouva cedována, však nemusí vstupovat pouze do věřitelské pozice, může se samozřejmě stát také dlužníkem, přičemž odpovídající závazek může být rovněž zajištěn. Mají-li být v takovém případě zachovány všechny dosavadní složky smlouvy včetně zajištění závazků, musejí se třetí osoby poskytující zajištění na procesu cese podílet přinejmenším svým souhlasem se změnou v osobě dlužníka, obdobně jako je tomu při převzetí třetími osobami zajištěného dluhu (§ 532 ObčZ).