Ministerstvo spravedlnosti připravilo na základě zahraničních zkušeností novelu trestního řádu zavádějící do českého trestního práva zcela nový institut – dohodu o vině a trestu. Zamýšlí se nad ním autorka článku Mgr. Simona Brňáková spolu s Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D.

I. Úvod
Ministerstvo spravedlnosti připravilo na základě zahraničních zkušeností novelu trestního řádu zavádějící do českého trestního práva zcela nový institut – dohodu o vině a trestu. Hlavním důvodem je setrvalá snaha ministerstva odbřemenit justici, zefektivnit a zrychlit soudní proces. Platná právní úprava dosud nevyužívala všech možností, aby zajistila obviněnému v plném rozsahu právo na spravedlivý proces podle čl. 6 EÚLP¹⁾. Součástí práva na spravedlivý proces je mimo jiné i právo, aby trestní věc obviněného byla projednána v přiměřené lhůtě, protože rychlost řízení podmiňuje spravedlivý charakter řízení tak, aby se nevytrácel vztah mezi trestným činem a trestem a nedocházelo k oslabení hodnoty důkazů, kdy strany řízení jsou po delší dobu vystaveny nejistotě o výsledku řízení.
Právo na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě našlo odraz i ve vnitrostátní právní úpravě. Podle čl. 38 odst. 2 LPS má každý právo, aby jeho věc byla projednána mimo jiné bez zbytečných průtahů. Podle § 2 odst. 4 TrŘ musí orgány činné v trestním řízení projednávat trestní věci co nejrychleji a s plným šetřením práv a svobod zaručených LPS a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána.
Porušení práva na rozhodnutí v přiměřené lhůtě bylo řešeno v celé řadě rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva²⁾ a je v současné době předmětem mnoha žalob, zejména ze států s kontinentálním právním systémem, které svou strukturou trestního procesu – více stadií svěřených různým orgánům, opakování řady úkonů před těmito orgány, více soudních instancí se složitým systémem opravných prostředků atd. – mají daleko větší problémy s rychlostí řízení než státy s angloamerickým právním systémem. Současný anglický systém funguje jen díky tomu, že dvě třetiny obžalovaných před Crown Court a 80–90 % obžalovaných před magistrates’ courts uznává vinu (guilty plea). Soudy přitom motivují obžalované k uznání viny tím, že obžalovaným, kteří vinu uznali, zmírňují trest zhruba o jednu třetinu³⁾.

II. Zahraniční právní úpravy
Inspirace zahraničními právními úpravami je jedním z nejdůležitějších zdrojů a podnětů ke zlepšování vnitrostátního právního řádu. Česká republika je nedílnou součástí integrující se Evropy založené na principu demokracie a koncepci dodržování lidských práv, kdy nás tradice spojuje s inkvizičním procesem románsko-germánského systému. Přestože obžalovací sporný proces common law je postaven na odlišných principech, nemělo by to automaticky znamenat, že některé jeho prvky či instituty nelze přejímat, zdokonalovat a zavádět. Smyslem je vytvořit moderní trestněprocesní systém odpovídající současným poznatkům vědy i praxe, nikoli násilné přebíraní a začleňování dohadovacího řízení (plea bargain), tak jak je uplatňováno v angloamerickém právním systému⁴⁾.
Plea bargaining je možné popsat jako řízení, kdy na jedné straně stát (zastoupený žalobcem) a na druhé straně obviněný uzavírají takovou dohodu, která je pro obě strany vzájemně přijatelným vyřešením konkrétního trestního řízení. Smyslem je snaha o maximální odbřemenění soudní agendy a urychlení trestního řízení, kdy obviněný v případě, že se dozná, získává jisté zvýhodnění či ústupky v podobě snížení hranice trestní sazby či nestíhání za některé skutky⁵⁾. S možností úplné rezignace státního zástupce na stíhání některých trestných činů „výměnou“ za přiznání obviněného k jiným se však v českém právu nepočítá.
V evropských zemích s kontinentálním trestním procesem se dohoda o vině a trestu uplatňuje již v Německu⁶⁾, v Itálii, ve Španělsku, v Polsku⁷⁾ a nově od počátku roku 2006 i na Slovensku. Tam byla dohoda upravena v rámci rekodifikace a lze ji charakterizovat jako proces, při kterém obviněný a prokurátor dohodnou přijatelný návrh rozhodnutí, který poté schvaluje soud. Soud není při sjednávání vůbec zainteresován, je mu předložen až stranami odsouhlasený návrh na schválení dohody. Podstatou řízení o dohodě o vině a trestu je posouzení podmínek na uzavření dohody mezi prokurátorem a obviněným o skutku, jeho právní kvalifikaci, o druhu a výši trestu nebo ochranném opatření.
Aby mohl prokurátor z vlastní iniciativy či na podnět obviněného zahájit sjednávání dohody, musí být splněny tři podmínky, a to:
– výsledky vyšetřování (včetně zkráceného vyšetřování) dostatečně odůvodňují závěr, že skutek je trestným činem a že ho spáchal obviněný,
– obviněný se ke spáchání skutku přiznal a uznal vinu,
– provedené důkazy nasvědčují pravdivosti doznání obviněného.
Prokurátor po uzavření dohody podává soudu návrh na její schválení. Soud rozhoduje ve veřejném zasedání, z čehož vyplývá, že se obviněný vzdává sjednáním dohody o vině a trestu práva na projednání věci v hlavním líčení a trest je mu uložen bez dokazování viny a možnosti podat odvolání. Předseda senátu položí po přednesení návrhu dohody obžalovanému deset otázek (např. zda porozuměl podanému návrhu, právní kvalifikaci, trestní sazbě a podstatě řízení jako takového), jejichž kladné zodpovězení je podmínkou, aby soud mohl dohodu schválit. V opačném případě vrací věc prokurátorovi zpět do přípravného řízení. Soud dále může shledat, že navržená dohoda není sice zřejmě nepřiměřená, ale není spravedlivá, a v tomto případě oznámí svoje výhrady stranám, které mohou navrhnout novou dohodu. Schválí-li soud dohodu, potvrdí své rozhodnutí rozsudkem, který veřejně vyhlásí, a tím nabývá právní moci.
Cílem slovenské právní úpravy je dosáhnout, aby za pomoci nejen dohody o vině a trestu, ale i dalších odklonů od standardního trestního řízení, bylo vyřešeno až 80 % trestních věcí. Generální prokuratura na Slovensku zpracovala materiál Vyhodnocení postupu prokurátorů v řízení o vině a trestu, z něhož vyplývá, že slovenské prokuratury celkově za rok 2006 uzavřely dohody s 3 244 obviněnými. Z tohoto počtu soudy schválily navrhnutý a dohodnutý rozsudek u 2 165 obviněných (66,76 %), u 53 obviněných ji neschválily a vrátily trestní věc zpět do přípravného řízení. Před prvním lednem 2007 soudy nerozhodly o 613 obviněných, u kterých prokurátoři podali soudu návrh na schválení dohody o vině a trestu. Ze statistik vyplývá, že zpočátku bylo podáváno jen málo návrhů na schválení dohody o vině a trestu, což ale vyplývalo ze situace, že se jednalo o zcela nový institut, který se musel nejprve dostat do povědomí obviněných, ale i advokátů a prokurátorů. V první polovině roku 2006 tvořily žádosti o možnost sjednání dohody směřované prokurátorům 24 % z celkového počtu podání či výzev obviněných. Ve druhém pololetí roku 2006 již tento podíl tvořil 44 %⁸⁾.
Faktem je, že i v České republice se odhaduje podíl doznání k trestným činům kolem 50–55 % pachatelů (u bagatelních nedbalostních trestných činů se doznání může pohybovat až kolem 75–80 %, v rámci obecné kriminality přibližně 65 %, u hospodářských trestných činů cca 45 %, v závažnějších případech je výskyt doznání se minimální).
Ve srovnání se slovenskou úpravou se přesto jeví česká podoba dohody o vině a trestu jako výrazně opatrnější a zároveň přísnější. Na Slovensku není omezen výčet trestných činů, u nichž lze dohodu uzavřít – je tedy možné dohodu sjednat na všechny trestné činy včetně vraždy, není stanovena nutná obhajoba a je možné ji sjednat i u mladistvých (zde stačí ke sjednání souhlas zákonného zástupce). Dalším rozdílem, který je benefitem a motivací pro obviněné, je možnost v rámci dohody o vině a trestu uložit trest odnětí svobody se sníženou dolní hranicí o jednu třetinu. V praxi tak na Slovensku uzavřel krajský prokurátor v Trenčíně dohodu s obviněným, který byl trestně stíhaný za vraždu v souběhu s porušováním domovní svobody. Obviněný se v listopadu roku 2006 pod vlivem alkoholu vloupal do rodinného domu, kde spala poškozená, v úmyslu vykonat soulož. Poškozená se probudila a začala se bránit, proto ji obviněný zakryl ústa rukou a následně polštářem a dusil ji, dokud nepřestala dýchat a zemřela. Prokurátor s obviněným uzavřeli dohodu o trestu odnětí svobody v délce trvání osmnácti let, ochranném protialkoholním léčení a náhradě škody⁹⁾. Protože se obviněný k trestnému činu doznal, byl mu trest uložen pod dolní hranicí trestní sazby, když za vraždu je podle § 145 odst. 1, 2 písm. a)–e) slovenského trestního zákona možné uložit trest odnětí svobody v délce trvání dvacet až pětadvacet let či doživotí. Je otázkou, zda-li v těchto závažných případech, kdy dochází k porušení lidské integrity, je vhodné dohodu o vině a trestu uzavírat, nebo by bylo vhodnější vyjmout některé skutkové podstaty, zejména týkající se ochrany lidského života či důstojnosti.

^*S. Brňáková je čekatelkou Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, F. Korbel je náměstkem ministra spravedlnosti. (Pozn.: Autoři se podíleli na tvorbě návrhu.)

 III. Česká právní úprava dohody o vině a trestu
Cílem úpravy je zrychlení a zefektivnění trestního řízení, které bude respektovat práva obviněného a bude obsahovat záruky zabránění zneužití tohoto institutu, a dále výhoda pro oběti trestných činů, které budou chráněny před sekundární viktimizací, protože nebudou muset svědčit opakovaně v řízení před soudem. Od zavedení tohoto institutu se očekává současně i zjednodušení a zvýšení hospodárnosti trestního řízení; rozšíří se tak škála případů, kdy nebude nutné provádět klasické hlavní líčení s plným dokazováním v případech, kdy se obviněný dozná ke spáchání skutku a dosud provedené důkazy a další výsledky přípravného řízení nasvědčují pravdivosti jeho prohlášení. Urychlením vyřízení trestní věci sjednáním dohody o vině a trestu získají soudy větší prostor pro projednávání závažných trestných činů spáchaných např. v rámci organizovaného zločinu. Sjednání dohody bylo vyloučeno v případech, kdy se vede trestní řízení proti mladistvému.
Při vymezování základních principů úpravy bylo nutné stanovit, na které trestné činy se bude dohoda o vině a trestu vztahovat. Bylo nutné najít kompromis mezi příliš velkým omezením, což by vedlo k neúčelnosti a praktické nepoužitelnosti, a možností, že by bylo možné sjednat dohodu u všech trestných činů, tak jako je to např. na Slovensku. Širokým výčtem trestných činů, u nichž by přicházela dohoda o vině a trestu v úvahu, by nepochybně došlo k posílení významu tohoto institutu a vytvoření většího legislativního prostoru pro jeho aplikaci. Na druhé straně zde existovaly jisté obavy ze zneužití, případně z nedostatečné akceptace tohoto institutu veřejností, pokud by byl použitelný univerzálně. Některými místy bylo proto navrhováno např. vyjmutí zvlášť závažných trestných činů, negativní taxativní výčet trestných činů značně zasahujících do osobní nedotknutelnosti obětí, zejména u trestných činů proti životu a zdraví či proti lidské důstojnosti (např. skutková podstata vraždy ve všech odstavcích a dále skutková podstata obecného ohrožení, nedovolené výroby a držení omamných psychotropních látek a jedů, šíření pornografie, týrání svěřené osoby, únosu, obchodování s dětmi, ublížení na zdraví, obchodování s lidmi, loupeže, vydírání, znásilnění a pohlavního zneužívání ve vyšších odstavcích). Vláda při projednávání nakonec schválila variantu, že dohodu o vině a trestu bude možné uzavřít u těch trestných činů, jejichž horní hranice trestní sazby nepřevyšuje pět let.
Omezení možnosti dohodu sjednat pouze u méně závažných trestných činů se některým jeví jako neúčelné, protože ve většině těchto případů končí trestní řízení buď odklony, nebo návrhem na potrestání, případně trestním příkazem. Je zřejmé, že u trestných činů s horní hranicí trestní sazby do tří let, kdy je možné vést zkrácené přípravné řízení¹⁰⁾, budou státní zástupci i nadále preferovat vyřízení věci podáním návrhu na potrestání, protože to představuje časově méně náročnou variantu.¹¹⁾ Obdobně u trestných činů s horní hranicí trestní sazby do pěti let, kdy je možné provést odklon podmíněným zastavením trestního stíhání či schválením narovnání, lze i do budoucna předpokládat dominantní využití postupu podle § 307 TrŘ. Rovněž trestní příkaz bude i nadále co do procesní ekonomie významným konkurentem dohody.
Dohoda o vině a trestu bude sjednávána zejména v případech, kdy vyřízení způsobem odklonu není možné např. z důvodu, že státní zástupce nebo soud by v konkrétním případě neshledal podmíněné zastavení trestního stíhání jako dostačující pro vyřízení věci, nebo bylo by třeba uložit nepodmíněný trest odnětí svobody, což nelze trestním příkazem. Přesto je zřejmé, že při zachování hranice použitelnosti pouze na trestné činy s horní hranicí trestní sazby do pěti let bude praktické využití dohody velmi limitováno. Rovněž je zřejmé, že institut dohody směřuje k řešení spíše těch trestných činů, k jejichž postihu nepostačují jiné, mírnější druhy odklonů (zejm. podmíněné zastavení trestního stíhání a trestní příkaz). Impulsem ke sjednání dohody o vině a trestu může být podnět obviněného. Má-li státní zástupce za to, že jsou dány podmínky pro její sjednání – výsledky vyšetřování budou dostatečně prokazovat závěr, že skutek je trestným činem a spáchal jej obviněný – může i sám počáteční jednání vyvolat. Uzavření dohody o vině a trestu vyžaduje vyšší stupeň poznání o pachateli a trestném činu, než při zahájení trestního stíhání, nebude však nutné provádět vyčerpávajícím způsobem všechny dostupné důkazy, které by jinak byly potřebné pro podání obžaloby, resp. rozhodnutí v hlavním líčení. Protože se sjednáním dohody obviněný vzdává práva na projednání v hlavním líčení a práva podat řádný opravný prostředek a s ohledem na skutečnost, že obsah sjednané dohody je klíčový z hlediska konečného rozhodnutí soudu ve věci, stanovuje se povinnost mít při jednání o dohodě obhájce.
Pro sjednání dohody musí být splněny dvě základní podmínky, a to výslovné prohlášení obviněného, že se cítí být vinen skutkem, pro který je stíhán, a absence důvodných pochybností o pravdivosti tohoto prohlášení. Prohlášení viny může být učiněno i pouze k některému ze skutků, které jsou předmětem trestního řízení konkrétního obviněného, zbytek státní zástupce může vyloučit a rozhodnout o nich samostatně. Obligatorní náležitosti obsahu dohody o vině a trestu jsou vymezeny tak, aby soud mohl v souladu s ní vydat odsuzující rozsudek¹²⁾. Výroky rozsudku soud jednak schválí dohodu a jednak znovu výslovně vyhlásí vinu a rozhodne o trestu (byť se tak stane na podkladě dohody a ve shodě s ní).
Pokud nedojde k podání návrhu na schválení dohody soudu, nelze prohlášení viny použít v dalším řízení jako důkaz, neboť se nejedná o doznání, ale o obdobu prohlášení, které obviněný činí při narovnání. Při sjednávání druhu a výměry trestu státní zástupce přihlédne k prohlášení viny obviněného a k jeho ochotě sjednat takovou dohodu, musí se však stále pohybovat v rámci zákonných ustanovení týkajících se druhu a výměry trestu za příslušný trestný čin. Tím samozřejmě není vyloučeno použití všech ustanovení zákona týkajících se ukládání trestů a – za podmínek stanovených trestním zákonem – přihlédnout k polehčujícím či přitěžujícím okolnostem, mimořádně snížit trest odnětí svobody, upustit od potrestání, podmíněně upustit od potrestání s dohledem apod.
Výslovně je stanoveno, že státní zástupce dbá na zachování práv a zájmů poškozeného. Role poškozeného při sjednávání dohody, jejíž součástí může být i rozhodnutí o náhradě škody, je posílena tím, že v případě, kdy poškozený včas náhradu uplatnil, ale ke sjednávání dohody o vině a trestu se osobně nedostavil, státní zástupce má povinnost usilovat o dohodu s obviněným i ohledně náhrady škody, a to až do výše nároku uplatněného poškozeným. Z tohoto důvodu je nutné klást důraz na zjištění postoje poškozeného¹³⁾, aby případně mohl uplatnit nárok na náhradu škody ještě před sjednáním dohody o vině a trestu. Poškozený tak bude mít zajištěnu možnost se zcela vyhnout setkání s obviněným. V případě, že se poškozený sjednávání dohody přímo účastní, vyjadřuje se zejména k otázce rozsahu a způsobu náhrady škody. Odkázán s nárokem na náhradu na civilní soudy by měl být pouze ve výjimečných případech. Za tímto účelem byla stanovena nová působnost probačního úředníka, který může být státním zástupcem pověřen, aby působil směrem k uzavření dohody o náhradě škody.
Při přípravě návrhu bylo zvažováno, zda-li bude možné sjednat dohodu o vině a trestu pouze v rámci přípravného řízení nebo i ve fázi řízení před soudem. Protože je hlavním smyslem dohody zrychlení trestního řízení, byla stanovena jako poslední fáze trestního řízení, kdy lze dohodu sjednat, předběžné projednání obžaloby. Pokud by bylo možné sjednat dohodu i v řízení před soudem, muselo by se řízení odročovat za účelem ustanovení obhájce či sjednání dohody jako takové, nebo by naopak muselo být umožněno, aby se i soud zapojil přímo do dohadovacího řízení, čímž by mohlo dojít ke ztrátě nestrannosti soudu a narušení zvolené koncepce řešení. Projeví-li tedy obviněný či státní zástupce i po podání obžaloby zájem uzavřít dohodu o vině a trestu, soud v rámci předběžného projednání obžaloby zjistí stanovisko druhé strany, a poté může státnímu zástupci určit přiměřenou lhůtu, ve které má podat soudu návrh na schválení dohody. Pokud státní zástupce ve stanovené lhůtě návrh na schválení dohody o vině a trestu nepředloží, soud nařídí ve věci hlavní líčení, není-li odůvodněn jiný postup.
Řízení před soudem, v němž se schvaluje návrh dohody o vině a trestu, je novým zvláštním způsobem řízení. Soud neprovádí klasické dokazování, ale pouze zkoumá, zda nedošlo k porušení zákonných podmínek pro sjednání dohody¹⁴⁾, a dále zjišťuje možnou nesprávnost či nepřiměřenost sjednané dohody; nesmí do ní však sám zasahovat či ji měnit. Soud tedy není návrhem na schválení dohody o vině a trestu zcela vázán, může jej odmítnout ze závažných procesních důvodů nebo může dohodu neschválit z důvodu její zřejmé nepřiměřenosti (právní kvalifikace, trest) nebo nesprávnosti (náhrada škody) a vrátit věc usnesením do přípravného řízení. Souhlasí-li soud s návrhem, dohodu schválí a potvrdí rozsudkem, ve kterém uvede výrok o vině, trestu, případně ochranném opatření a náhradu škody. Proti schválené dohodě nebude možné podat odvolání, vyjma případu, kdy by se soud v rozsudku, kterým schvaluje dohodu o vině a trestu, v některém výroku odchýlil od výroků sjednaných v dohodě, neboť v takovém případě by ji neschválil v plném rozsahu.
Co do spektra opravných prostředků, a tím i záruk proti zneužití nebo omylům vzniklým v souvislosti se schválením dohody o vině a trestu, lze uvést, že právní moc schvalujícího rozsudku nebrání využití obnovy řízení a stížnosti proti porušení zákona za podmínek stanovených trestním řádem.

IV. Závěr
Novela trestního řádu zavádějící institut dohody o vině a trestu má vést jednak ke zrychlení trestního řízení před soudem, jednak ke zjednodušení a zefektivnění trestního řízení jako celku. Dohoda o vině a trestu je dalším zvláštním způsobem řízení, kdy bude možné vyřídit trestní věc alternativním způsobem mimo kontradiktorní hlavní líčení. Jeho cílem není nahradit či omezit užívání stávajících odklonů, ale účelně a účinně rozšířit možnosti stran trestního řízení i soudu meritorně skončit řízení v co nejkratší době. Dohoda o vině a trestu podporuje naplnění práva poškozeného na náhradu škody, jakož i práva obviněného na rychlý a spravedlivý proces. Díky povinné účasti obhájce a nezbytnému nezávislému souhlasu státního zástupce i soudu, jakož i zachováním možnosti napadnout rozsudek schvalující dohodu stížností pro porušení zákona, máme za to, že nový institut obsahuje dostatek záruk proti případnému zneužití. 

¹⁰⁾Viz § 179a a násl. TrŘ.
¹¹⁾Konkrétně ze statistik vyplývá, že v roce 2007 bylo zahájeno zkrácené přípravné řízení v 32 591 případech a z toho v 27 492 případech, tedy 78 %, byl státním zástupcem podán návrh na potrestání a pouze v 945 případech (3 %) bylo předáno do standardního vyšetřovaní.
¹²⁾Dohoda o vině a trestu obsahuje:

a) označení účastníků dohody o vině a trestu, datum, místo a čas jejího sepsání,
b) popis skutku s uvedením místa, kde k němu došlo, času, kdy k němu došlo, případně jiných okolností, za nichž k němu došlo, tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem,
c) označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a to jeho zákonným pojmenováním, uvedením příslušného ustanovení zákona a všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu,
d) prohlášení obviněného, že se cítí být vinen skutkem, pro který je stíhán a který je předmětem sjednané dohody o vině a trestu,
e) druh, výměru a způsob výkonu trestu včetně délky zkušební doby a trestu náhradního, případně upuštění od potrestání a jde-li o upuštění od potrestání s dohledem, i rozsah přiměřených omezení a povinností;
f) rozsah a způsob náhrady škody, byla-li dohodnuta,
g) ochranné opatření, přichází- li v úvahu jeho uložení a bylo-li dohodnuto,
h) podpis státního zástupce, obviněného a obhájce a podpis poškozeného, byl-li přítomen sjednávání dohody o vině a trestu a souhlasí-li s rozsahem a způsobem náhrady škody.