Prezident republiky Václav Klaus v minulých využil své pravomoci dané Ústavou České republiky a vrátil Poslanecké sněmovně zákon přijatý dne 14. března 2006, kterým se mění zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V minulých dnech prezident republiky napsal předsedovi Poslanecké sněmovny Lubomíru Zaorálkovi dopis, ve kterém své rozhodnutí vetovat výše zmíněné zákony zdůvodnil.

Prezident vrátil Sněmovně zákony z důvodů systémových, z důvodů obecného chápání legislativy a práva. V tomto smyslu, uvedl, nejde jen o lyžařské vleky, vlekaře a lyžaře. Jde o nesouhlas se snahou téměř každou lidskou činnost podrobit státní regulaci. Jde o nesouhlas s představami, že regulací, byrokracií, administrativou a kontrolou všeho druhu dosáhneme lepší kvality lidského života. Jde o nesouhlas s nedůvěrou státu ve svobodného občana, v jeho soudnost a odpovědnost.

Zákon podrobuje lyžařské vleky a lanovky složitě regulovanému režimu zákona o drahách, což považuji za neadekvátní roli těchto zařízení a za neadekvátní jejich technické povaze, která se se skutečnými drahami nedá srovnávat. Míra rizika spojená s provozem vleků a lanovek je nesrovnatelně nižší, a proto není třeba na obojí uplatňovat stejná technická a administrativní měřítka.

Zákon, jak uvádí prezident, neupravuje provoz vleků a lanovek na základě věrohodných statistik nehod či úrazů, které by ukazovaly jejich velký či rostoucí počet. Dále také nenaznačuje, zda v dosavadní legislativě něco podstatného chybí nebo zda pouze něco není dodržováno. Ministr dopravy Šimonovský při obhajobě tohoto zákona ve Sněmovně prohlásil, že záměrem je „zvýšení bezpečnosti, která na lyžařských vlecích v současné době zajištěna není“. Není jasné, na základě jakých dat a empirických zkušeností mohl tento závěr udělat. Zrovna tak není možné přijmout jeho argument, že „by měla být za námi doba, kdy složitá technická zařízení obsluhují různí prodavači párků v létě a v zimě se stěhují na hory obsluhovat vleky“, což je hrubým útokem proti pracovníkům, kteří lyžařské vleky a lanovky standardně kvalitně provozují a obsluhují. Případy selhání těchto zařízení a vážných zranění z nich plynoucích nejsou známy.

Ke zkvalitňování lyžařských vleků a lanovek dochází kontinuálně celých 15 let liberalizované a odstátněné ekonomiky a je to způsobeno především jejich vzájemnou konkurencí, nikoli státní regulací, stojí ve vyjádření.

V důsledku přijetí této novely zákona se provozování vleků stává živností vázanou, pro kterou se předepisuje odborné vzdělání a konkrétní požadavky na odbornou způsobilost. To v případě – zejména malých a středních – lyžařských vleků není nutné. Přenesení všech složitých omezení z železnic i na lyžařské vleky a lanovky vyvolá i další náklady zbytečného státního dozoru. Může to vést i ke zbytečnému zániku značného počtu zejména malých vleků, které až dosud fungovaly bezproblémově a které nikoho neohrožovaly. Přispívaly k rekreačnímu využití hor a byly přínosem pro ekonomické aktivity ve své blízkosti.

S přeřazením živností u provozovatelů vleků a lanovek mezi živnosti vázané nesouhlasila ani vláda ve svém stanovisku, ani Senát. Novela zákona vychází z představy, že vše, co není regulováno, kontrolováno a preventivně svazováno či sešněrováváno, je podezřelé. Vymlouvat se na bezpečnost uživatelů vleků a lanovek není oprávněné, uvedl prezident.

Dále se návrhem budou opět zabývat poslanci.