Problematika nedovoleného sledování osob nebo jejich věcí, zejména prostřednictvím odposlechů, zaznamenávání pohybu a pobytu osob apod. není platným trestním zákoníkem náležitě upravena. Trestní zákoník upravuje v § 354 pouze trestný čin nebezpečného pronásledování, kterého se dopustí ten, kdo jiného dlouhodobě pronásleduje a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých. Skutková podstata tohoto trestného činu tak nepostihuje sledování osob, které je prováděno utajovaným způsobem za použití technických nebo jiných prostředků, zpravidla s cílem získávat poznatky o životě sledované osoby, tj. o jejím pohybu či pobytu na určitém místě, o jejích stycích a komunikaci s jinými osobami, o používání určitých věcí apod.
Nově se navrhuje upravit v trestním zákoníku skutkovou podstatu trestného činu nedovoleného sledování a zařadit ji do dílu o trestných činech proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství za stávající trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji.
Trestný bude ten, kdo neoprávněně a v rozporu s veřejným zájmem o jiném nebo o jeho věcech utajovaným způsobem získává poznatky s použitím elektronického nebo jiného technického zařízení sloužícího k pořizování, záznamu nebo přenosu zvuku nebo obrazu. Formulace skutkové podstaty je inspirována zejména platným zněním ustanovení § 158d odst. 1 trestního řádu, které vymezuje pojem ”sledování osob a věcí” jako ”získávání poznatků o osobách a věcech prováděné utajovaným způsobem technickými nebo jinými prostředky” a § 120 trestního zákoníku, které zavádí pojem ”elektronické nebo jiné technického zařízení”. Stejně jako osoba, která sama provádí vymezené nedovolené sledování, bude potrestán ten, kdo si toto sledování s jiným sjedná nebo o něj požádá nebo jej zajistí.
Navrhovaná účinnost je od 1.1.2012. Návrhem se bude nyní zabývat Ústavně právní výbor.