Schválená právní úprava by především měla zjednodušit a zlepšit podmínky získání pojistné ochrany i odpovídající náhrady škody způsobené provozem vozidla osobami tímto provozem poškozenými.
Současně dochází i k úpravám, které přesnějším způsobem, na základě dosavadní zkušenosti z praktické aplikace zákona, přizpůsobují danou oblast dřívějším směrnicím ES.
Vzhledem k dlouhodobé snaze zlepšovat systém pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to jak ve prospěch jejich uživatelů, tak i ve prospěch osob poškozených tímto provozem, rozšiřuje směrnice, na základě které byl návrh vypracován, výklad obvyklého stanoviště vozidla o uzemí státu, jehož poznávací značku vozidlo nese bez ohledu na to, zda se jedná o značku trvalou nebo dočasnou. Jedná-li se o vozidlo s falešnou nebo nepovolenou poznávací značkou, je tímto územím území členského státu, který vydal původní poznávací značku. Podle tohoto pravidla se tak národní kanceláře pojistitelů budou muset vypořádat s ekonomickými důsledky škod, které nemají souvislost s členským státem, ve kterém mají tyto kanceláře svá sídla.
Z hlediska ochrany osob poškozených provozem vozidel došlo k výraznému navýšení minimálních limitů pojistného plnění, a to u škod na zdraví na částku 1 mil. eur na každého poškozeného nebo na částku 5 mil. eur bez ohledu na počet poškozených. V případě věcných škod byl určen limit 1 mil. eur bez ohledu na počet poškozených. V případě České republiky dojde k navýšení limitu pro věcné škody, který je v současné době pouze 18 mil. Kč, neboť limit pro škody na zdraví nebo usmrcením ve výši 35 mil. Kč kriterium směrnice splňuje.
V případě věcných škod způsobených provozem nepojištěných vozidel umožňuje dosavadní komunitární úprava stanovit spoluúčast poškozených osob. V našem případě je tato částka stanovena na 5 tis. Kč. Jelikož se jedná o nespravedlivé snížení ochrany poškozených provozem takových vozidel a o jejich diskriminaci, směrnice takovou spoluúčast zakazuje.
Problémová je, dle předkladatele, také situace v případě vozidel dovážených z jednoho členského státu do druhého, ve kterém ještě není registrováno. Přitom podle obecného principu je členským státem rizika ten stát, kde se riziko nachází. Trvání na tomto principu v daném případě znemožňuje získání odpovídajícího pojištění odpovědnosti. Z tohoto důvodu směrnice provedla výjimku a za členský stát, kde se nachází riziko, se pokládá ten členský stát, který je pro odesílané vozidlo cílovým členským státem, a to bezprostředně po té, co kupující vozidlo převezme. To platí po dobu 30 dnů od tohoto převzetí, i když vozidlo nebylo v cílovém členském státě registrováno. Pokud však nedošlo k uzavření pojistné smlouvy, není garanční fond se sídlem v cílovém členském státě povinen poskytnout náhradu škody způsobené provozem vozidla v této 30denní lhůtě.
Směrnice obsahuje i řadu dalších ustanovení, která již byla do zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zapracována.
Celý text návrhu zákona lze nalézt na internetových stránkách Poslanecké sněmovny. Návrhem se dále bude zabývat Senát a následně i prezident republiky.
