Veřejný ochránce práv k pozůstatkům totalitního období

Veřejný ochránce práv v minulých dnech vydal na svých internetových stránkách zprávu týkající se pozůstatků totalitního období. Vlastníci nemovitostí evidovaní v úředně vedeném registru ve skutečnosti vlastníky nemusí být, aniž by o tom věděli. Pokud byl například jejich dům ještě před tím, než ho nabyli, předmětem převodních smluv či rozhodnutí některého úřadu v totalitním období, o čemž nemusí mít ponětí, může se stát, že jejich vlastnické právo bude zpochybněno, když někdo jiný předloží katastrálnímu úřadu notářsky registrovanou smlouvu či správní rozhodnutí z tohoto období.

V současné době v oblasti vlastnictví nemovitostí platí, že k zápisu vlastnického práva na základě smluv, uzavřených do 1.1. 1993, a nyní předložených katastrálnímu úřadu, může dojít kdykoliv. Katastrální úřad je při předložení smlouvy, uzavřené do 1.1. 1993, povinen duplicitně zapsat vlastnické právo i pro další osobu, jež je dle smlouvy nabyvatelem nemovitosti.

Současný vlastník, spravující v dobré víře tento majetek, vedený jako vlastník také v evidenci katastru je tak náhle, bez vlastního zavinění a možnosti situaci napravit fakticky zbaven svého vlastnictví.

Řešení vzniklé situace je pak pouze na zúčastněných subjektech. Ty se mohou soudně domáhat svých práv, což je zdlouhavé a mnohdy nákladné. Z praxe je však známo, že podobné spory o určení vlastnictví vyhrávají právě „nálezci“ oněch starých listin, protože právo nabyli dříve. Osoby, které nemovitost nabyly „řádnou“ smlouvou, a jsou evidovány v katastru nemovitostí jako stávající vlastníci, se tak dostávají do velmi nepříjemné situace a cítí se poškozeni.
Ve zprávě je dále uvedeno, že na veřejného ochránce práv se v poslední době obrátilo několik vlastníků, kteří neměli povědomí o historických dispozicích s jejich majetkem, který jim byl v totalitním období v podstatě odňat. Současná právní úprava však neumožňuje jejich situaci zlepšit. Řádově lze odhadovat že takových případů mohou být stovky.

Taková situace může vzbuzovat vysokou míru právní nejistoty z hlediska ochrany vlastnického práva zaručené článkem 11 Listiny základních práv a svobod. Tato nejistota může v obecném měřítku v budoucnu ovlivňovat investice do rozvoje území a do obnovy nemovitostí.

V dotčeném jednotlivci, který vložil své úspory do pořízení a zhodnocení nemovitosti, vyvolává nedůvěru v principy demokratického právního státu, právní jistoty a spravedlnosti.

Příčinu lze, dle veřejného ochránce, tedy spatřovat v tom, že v současné době není právním řádem stanoveno, v jaké lhůtě od nabytí účinnosti smlouvy, respektive od právní moci rozhodnutí, zakládající změnu vlastnického práva, je zapotřebí podat návrh na zahájení řízení o povolení vkladu či provedení záznamu věcného práva do katastru nemovitostí.

Veřejný ochránce práv proto po konzultaci problematiky s Českým úřadem zeměměřičským a katastrálním spatřuje řešení v iniciaci změny příslušné právní úpravy tak, že by byla stanovena lhůta, v které by bylo možné katastrálním úřadům předložit „staré smlouvy“ a doposud nepředložená rozhodnutí správních úřadů. Po marném uplynutí takto stanovené prekluzivní lhůty by právo založené touto smlouvu či takovým rozhodnutím zaniklo. Tím by se doba nejistoty, mající svůj původ v totalitním opuštění intabulačního principu, uzavřela. Poznatky ochránce svědčí o tom, že by se dále jako potřebné jevilo stanovit lhůtu i pro to, do kdy mají být katastrálním úřadům předložena nová rozhodnutí správních úřadů, případně i nově uzavřené smlouvy.
Odeslat článek e-mailem
Odeslat článek e-mailem
Vaše jméno: Váš e-mail:
E-mail adresáta: Poslat:
Komentář: