|
16. února 2006
Poslanecká sněmovna postoupila do druhého čtení návrh zákona o azylu
Poslanecká sněmovna v minulých dnech v prvním čtení chválila vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Návrh zákona je, dle předkladatele, zejména reakcí na další z vydaných směrnic Evropské unie, konkrétně na Směrnici Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany. Jedná se o další novelu, jíž se do českého právního řádu transponuje evropská legislativa, i když původním záměrem předkladatele bylo upravit české azylové právo obsažené zejména v zákoně o azylu poté, co budou publikována všechna zásadní opatření EU týkající se azylu. Cílem Evropské unie v oblasti společné azylové politiky a společného evropského azylového systému je postupně vytvořit oblast svobody, bezpečí a spravedlnosti otevřené těm, kteří legitimně hledají ochranu v Evropském společenství poté, co k tomu byli donuceni okolnostmi. V závěrech ze zasedání v Tampere se uvádí, že Společný evropský azylový systém by měl zahrnovat v krátkodobém horizontu vzájemné přibližování pravidel o uznávání uprchlíků a o obsahu statutu uprchlíka. Dále pak, že pravidla týkající se statutu uprchlíka by měla být doplněna opatřeními zaměřenými na subsidiární formy ochrany nabízející jakékoli osobě, která potřebuje takovouto ochranu, příslušný statut. Hlavním cílem směrnice je na jedné straně zajistit, aby členské státy uplatňovaly společná kritéria pro určení toho, které osoby skutečně potřebují mezinárodní ochranu, a na druhé straně je jejím cílem zajistit, aby rozsah, v jakém jsou těmto osobám dostupné výhody a dávky, byl ve všech členských státech obdobné. Přibližování pravidel o uznávání a obsahu uprchlického statutu a statutu subsidiární ochrany by mělo pomoci omezit sekundární pohyb žadatelů o azyl mezi členskými státy, který je způsobován pouze rozdíly mezi jednotlivými právními rámci. Samotnou podstatou minimálních požadavků je to, že členské státy by měly mít pravomoc zavést nebo nadále uplatňovat příznivější ustanovení pro státní příslušníky třetích zemí nebo pro osoby bez státní příslušnosti, které žádají o mezinárodní ochranu ze strany členského státu, a to tehdy, kdy je takováto žádost podána proto, že dotyčná osoba je buď uprchlíkem ve smyslu Ženevské úmluvy, nebo osobou, která potřebuje mezinárodní ochranu z jiného důvodu. Zásadní navrhovanou změnou zákona o azylu je zavedení institutu mezinárodní ochrany, která má dvě formy, a to azyl a doplňkovou ochranu. Doplňková ochrana jako nový institut přitom nahrazuje stávající překážky vycestování. Pokud žadatel o udělení mezinárodní ochrany v řízení splní zákonné podmínky pro udělení obou forem mezinárodní ochrany, udělí se mu azyl jakožto forma ochrany vyšší. Součástí návrhu zákona je kromě novely zákona o azylu i novelizace dalších zákonů. Jde především o reflexi ustanovení kvalifikační směrnice, změny související se změnou systému mezinárodní ochrany a změny nezbytné pro aplikaci zákona o azylu. Návrhem se ve druhém čtení budou poslanci zabývat na následující schůzi. |